Expoziční režim – Automatika
Clona, čas a ISO jsou tři parametry, které řídí míru osvitu snímku (expozice). Tvoří expoziční trojúhelník.
Režimy P, A (Av), S (Tv), M jsou expoziční režimy – každý z nich umožňuje nastavovat různě velkou část expozičních parametrů. Můžeme je nastavovat sami, nebo je nechat na automatice fotoaparátu. Expoziční režim se nastavuje pomocí k tomu určeného voliče.
- Automatický režim – expoziční parametry určuje fotoaparát. Fotograf do jejich volby nemá možnost přímo zasahovat.
- Poloautomatické expoziční režimy – některé expoziční parametry zadává ručně fotograf, jiné dopočítává fotoaparát tak, aby celková expozice byla přijatelná.
- Manuální režim – expoziční parametry nastavuje ručně fotograf, fotoaparát do nich nezasahuje.
Automatické režimy
Plná automatika
Plně automatický režim bývá většinou označen AUTO nebo zeleným obdélníčkem či podobně. Je přítomen snad na všech fotoaparátech a znamená že přebírá veškerou kontrolu a nastavení nad expozicí. Pro měření expozice je většinou použita nějaká varianta maticového měření. Uživatel obvykle může pouze volit kvalitu obrazu, typ komprese, formát JPG/RAW, samospoušť, někdy ovládat blesk atp. Vše ostatní plně řídí automatika.
Plná automatika přebírá vládu (zeleně) nad všemi třemi veličinami určujícími expozici plus řadou dalších parametrů fotografování
Tento režim je oblíbený při fotografování metodou „Namiř & zmačkni“ a u běžných scén vede k použitelnému výsledku. Nevýhoda je že žádná automatika nemá ani ponětí o síle světla kontra odrazivost fotografovaných předmětů, pohybu předmětů, záměru fotografa atp.
Například fotíme-li noční město tak automatika použije blesk. Přitom výkon blesku stačí na cca 3-10 metrů. Přesto automatika dojde k závěru, že je málo světla, a tak je nutné použít blesk. Logické ale špatné. Podobně automatika bleskem zničí atmosféru koncertů v zatemněných halách, fotky interiérů, sklepení, oceanária, fotky přes sklo, noční snímky měst a ulic, západy slunce atp.
Automatika chybuje však nejen u blesku. Např. ve slabém světle nedokáže rozpoznat pohybující se objekty (sport v halách), volí zbytečně dlouhý čas a objekty budou rozmazané. V silném světle naopak volí zbytečně vysoké clonové číslo a tím zvýší hloubku ostrosti, což je např. u portrétů nežádoucí. A tak dále.
Na obranu automatiky je nutné říct, že dnešní sofistikované algoritmy jsou schopné již ledasco „uhádnout“ a tak snímky v běžných podmínkách vycházejí alespoň použitelné. Současně plná automatika umožní fotografovat i naprostým laikům, kterým fotografie jako řemeslo či koníček nic neříká. A to je dobře!
Inteligentní plná automatika
Dnešní fotoaparáty nabízí i kromě předešlé plné automatiky i režim chytré plné automatiky, která rozpoznává scény o něco lépe, díky dálkoměru, své interní databázi pro porovnání a rozpoznání fotografické scény a sama vybere vhodný automatický scénický režim, které bývají jako samostatné volby režimů na otočném kolečku s expozičními režimy.
Např. rozpzná tvář nebo postavu poblíž a přepne se du režimu focení portrétu, tak jakobyste portrét nastavili na volícím kolečku vy.
Zjednodušeně
Fotoťák automaticky dopočítá všechny hodnoty potřebné pro správnou expozici. Automatický režim je hodně omezující! Kromě ostřícího bodu nemůžeme nastavit nic jiného. Pokud už chceme fotit na automat, tak je lepší využít alespoň scénické režimy (portrét, krajina, sport atd.) Pomůžeme automatice lépe říct náš záměr focení.
