Expoziční režim – M

Clona, čas a ISO jsou tři parametry, které řídí míru osvitu snímku (expozice). Tvoří expoziční trojúhelník.
Režimy P, A (Av), S (Tv), M jsou expoziční režimy – každý z nich umožňuje nastavovat různě velkou část expozičních parametrů. Můžeme je nastavovat sami, nebo je nechat na automatice fotoaparátu. Expoziční režim se nastavuje pomocí k tomu určeného voliče.

  • Automatický režim – expoziční parametry určuje fotoaparát. Fotograf do jejich volby nemá možnost přímo zasahovat.
  • Poloautomatické expoziční režimy – některé expoziční parametry zadává ručně fotograf, jiné dopočítává fotoaparát tak, aby celková expozice byla přijatelná.
  • Manuální režim – expoziční parametry nastavuje ručně fotograf, fotoaparát do nich nezasahuje.

Manuální režim M

V manuálním režimu je většinou možné též nastavit expoziční čas B (Bulb). Znamená to, že závěrka bude otevřena a bude se exponovat tak dlouho, jak dlouho bude stisknutá spoušť. Umožní to třeba u nočních snímků exponovat velmi dlouhými časy (třeba 2 minuty). Je však třeba vzít v úvahu Dark current noise – šum způsobený jemnými fluktuacemi elektronů uvnitř senzoru, který se u takto dlouhých expozicí projeví vysokým šumem.

Režim M umožňuje nastavit ručně všechny veličiny. Pozor však na funkci Auto-ISO

Auto ISO

I v manuálním režimu je třeba vzít v úvahu funkci Auto-ISO. Je-li aktivována, tak fotoaparát automaticky ovládá ISO ve snaze smazat rozdíl mezi ručně nastavenou hodnotou a optimální expozicí změřenou automatikou. Pozor tedy, ať vám po pečlivě nastavené expozici v manuálním režimu automatika svým ovládáním ISO neznehodnotí snímek!

Expoziční bracketing (automatické posouvání expozice)

Bracketing je postup, kdy fotoaparát udělá automaticky více fotek (obvykle 3), každou s jiným nastavením expozice. Tím máte šanci si potom v PC vybrat tu, která je nejlepší. Fotoaparáty dělají obvykle 3 fotky, jednu exponovanou přesně podle automatiky, druhou světlejší a třetí tmavší. Velikost změny je možné nastavit v jednotkách EV (většinou max. ± 2 EV). Chování fotoaparátů při bracketingu je závislé na expozičním režimu a má většinou stejnou logiku jako ručně prováděná expoziční kompenzace.

Bracketing je dobrým nástrojem chcete-li mít absolutní jistotu správně exponovaného snímku. Spotřebovává ale čas i místo na kartě. Navíc po porozumění expozici, dynamickému rozsahu a histogramu vašeho fotoaparátu zjistíte, že bracketing v praxi ani moc nepotřebujete.

Využití

Nejčastější využití manuálního režimu je v ateliérech a místech kde se rychle nemění světelné podmínky. Také při focení panoramy, kdy chceme mít všechny fotografie stejně exponované.
Pokud chcete mít focení pod kontrolou, nepotřebujete se zdržovat plně manuálním režimem v místech kde se mění scéna a světelné podmínky, ale postačí poloautomatické režimy, kde si řídíte sami jakou chcete clonu (hloubku ostrosti) nebo jaký chcete mít krátký či dlouhý expoziční čas a fotoaparát dopočte ostatní hodnotu ke správné expozici. I v poloautomatickém režimu můžete ovlivňovat expozici korekcí expozice.

Z praxe

Mnoho fotografů považuje ruční režim za svatý grál fotografie a pokud nefotíte v manuálním režimu, pak nejste fotografem. Nesmysl!

Manuální režim je nástroj, stejně jako všechny ostatní režimy, které používáte. Nakonec jde ve scéně vždy o výběr zda chceme pracovat s časem nebo clonou. A většina profesionálních fotografů využívá převážně režim prioritu clony A/Av nebo prioritu času S/Tv.

Při fotografování v manuálním režimu máte na starosti nastavení všech složek expozice; f-stop (clona), rychlost závěrky a ISO. Uvědomte si, že většina digitálních fotoaparátů má automatické ISO , takže pokud chcete fotografovat v pravém manuálu, ujistěte se, že je automatické ISO vypnuto.